Střední.
Nová část našeho života.
Bojíme se, jak to začne. Poznat nové lidi. Zažít se do
jiného systému, naučit se novou každodenní rutinu.
Musíme na ostatní svým způsobem zapůsobit. Co když nezapadnu? Co když nenajdu nikoho, kdo
by mi rozuměl? Toho se třeba bojím já. Bojím se nového začátku. Doteď jsem měla
svý nejbližší lidi u sebe. Teď budu ráda, když je uvidím párkrát do měsíce.
Ty moje nejbližší si budu muset najít znova. Vytvořit nové.
Zase se sblížit, úplně odznova.
Na druhou stranu – čistý štít, nová osobnost, nový start.
Na to se těším. Vkročit trochu do neznáma. Vystoupit
z toho kruhu, ve kterým jsem se točila čtyři dlouhé roky.
Ano, budou mi chybět možnosti, který jsem měla na minulé
škole. Vzpomínám si, ještě před půl rokem jsem se střední nemohla dočkat. Až
vypadnu od všech těch lidí. Vlastně od sebe samotné. Nelituju toho, že jsem to
chtěla. Chápu to. A tak nějak jsem věděla, že den před začátkem školy o tom
budu přemýšlet trochu jinak. Můj názor se začal měnit už dřív. Vztahy se začaly
upevňovat, sblížila jsem se i s člověkem u kterého bych to ani nečekala,
ale stalo se. Tak už to bývá. Před koncem se to vždycky zlepší. Ať už je to
cokoli.
Teď tu venku pod Měsícem sedím s hrnkem čaje a promítám
si spoustu hezkých vzpomínek, který z posledních pár let mám.
Přemýšlím, co si vezmu zítra na sebe. Chci vypadat dobře,
cítit se dobře.
Zavři oči, zhluboka se nadechni a zítra tam vkroč s takovým
pocitem, s jakým tam chceš chodit po celou dobu. Přesně tak to udělám já.
Uvědomte si, kolik lidi jde do nové školy a kolik z nich má pravděpodobně
strach jako vy.
Tak dobrou noc a mějte se krásně.
K.
Žádné komentáře:
Okomentovat